Animal Music 2009
- Bonami (Tomáš Liška)
- Colour For You (Tomáš Liška)
- Alegría an Masca (Tomáš Liška)
- Silent Talking (Tomáš Liška)
- Nihemiah (Tomáš Liška)
- Tierra De Mis Padres (Tomáš Liška / Marta Topferova)
- The Truth about Unspeakable Things(Tomáš Liška)
- River Way (Tomáš Liška)
- Strade Deserte a Praga (Daniele di Bonaventura)
- Forever Lost (David Dorůžka)
- Long Time Ago (Tomáš Liška)
- Etheric Moments I (Tomáš Liška)
Tomáš Liška – acoustic bass
David Dorůžka – acustic & electric guitar
Daniele di Bonaventura – bandoneon
Marta Topferova – vocal (6)
Tomáš Reindl – percussions (3,4,)
Daniel Konrád – Hospodářské noviny Liškova jazzová deska patří k těm nejlepším
20.1.2010 Průzračná nahrávka Invisible World kontrabasisty Tomáše Lišky má horký dech jihomořské muziky. Moře, molo, horký písek, polední žár, průzračně čisté nebe. Při poslechu debutového alba jazzového kontrabasisty Tomáše Lišky nazvaného Invisible World se asociace derou na jazyk stejně snadno, jako kdysi padaly z písničky Águas de Março Brazilce Antônia Carlose Jobima. Přitom až na jednu výjimku, zastoupenou zpěvačkou Martou Töpferovou, je Liškova hudba instrumentální.
Basový virtuos a excelentní sólista od svého absolventského koncertu figuroval v řadě významných jazzových kapel nejmladší generace a celé ty roky si zároveň vytrvale psal do šuplíku lehké a jižním vánkem jasně poznamenané písničky, kterým na albu vtiskli život moderní bandoneonista, tedy hráč na knoflíkovou tahací harmoniku, Daniele di Bonaventura s kytaristou Davidem Dorůžkou. Di Bonaventura přichází ze světa vážné hudby, ač k tradici bandoneonu pro tango, jak ji v Argentině určil legendární Astor Piazzolla, má daleko. Což ideálně souzní s líbezným zvukem Davida Dorůžky, který na desce hraje především na akustickou kytaru – vesele a lehce, bez bolestivého a patrně bytostného básnického sevření, které dominuje jeho vlastním albům.
Byť třeba v místech, kde sahá po elektrické kytaře se zkreslením, zvukem vzdáleně připomíná tvorbu Američana Pata Methenyho z devadesátých let. Liškova vyzrálá autorská hudba mísí prvky moderního jazzu a komorní hudby s ozvěnami flamenca, lusobrazilských vůní i veselé a tolik samozřejmé jihomořské muziky. Namísto sólových exhibic předkládá hudbu průzračně čistou i jasně čitelnou – trio hudebníků jako by ji ze sebe jen nechalo plynout.
Invisible World je mimořádným albem v kontextu vydavatelství Animal Music a zároveň nahrávkou s potenciálem na to, aby oslovila i hudebně vnímavé, ale jazzem přesto nedotčené publikum. Tomáš Liška Invisible World Animal Music, 2009. http://hn.ihned.cz/c1-40062430-liskova-jazzova-deska-patri-k-tem-nejlepsim
Ota Svoboda – Tutti Magazín
15.12.2009
Nová deska vydavatelství Animal Music, debut kontrabasisty Tomáše Lišky, se podle názvu zabývá světem neviditelným – Invisible World. Excelentní obal alba, až přesahující parametry zřejmě vzorového ECM, odkazuje na svět mikroskopický. Všech těch organismů, které obývají zeměkouli bez ohledu na to, že každým krokem jich, my velcí, rozdrtíme tisíce. Okamžitě povstanou noví bojovníci. J
e ostatně zřejmé, že nastupující osobnost české scény, Tomáš Liška v Amazonských pralesech musel být. Aspoň duchovně. Protože jeho novinka, to je čistá latina. Dovoluju si ho osobně přirovnat k dávnému Egbertu Gismontimu. Ale našly by se určitě i další vlivy. Ovšem triem, které doplňuje stále proslulejší a lepší David Dorůžka na kytaru a u nás neznámý Ital Daniele Di Bonaventura, který popotahuje bandoneon, pohybují především nálady zcela patrně vlastní. Při křtu v Jazz Docku bylo zřejmé, že se tou muzikou baví. Hudbou, která je tak příjemná a přitom nevlezlá, až mrazí. Ačkoliv vlastně hřeje.
A když se v jedné věci přidá Marta Töpferová, známá svým latinským směřováním, je věc dokončena. Neviditelný svět Tomáše Lišky je naprosto ojedinělým výkřikem v českém jazzu. Směrovkou k prochvění, jaké jsme snad u našich muzikantů ještě nezažili. Snad jen Zuzana Navarová dovedla navodit podobnou atmosféru. Zapomeňte na studenou Evropu, budocnost je v oteplení!
Ondřej Konrád – Lidové noviny Jazz kontinentálních parametrů 21.12.2009
Ačkoliv to média obvykle pomíjejí, zformovala se u nás v poslední dekádě nová jazzová generace, prolínající se i s elitou středního věku. Nedávné založení VOŠ při Ježkově konzervatoři, prvé výhradně jazzové speciálky, nese ovoce: vzděláním, technickou průpravou i invencí jsou absolventi na úrovni, jakou nepamatujeme a která má kontinentální parametry. O alba mladých jazzmanů se nejvíc stará značka Animal Music. Po letošních skvělých titulech Beaty Hlavenkové (Joy For Joel) a Jaromíra Honzáka (Little Things) přišla na sklonku roku se dvěma úctyhodnými debuty.
CD Speak Slowly je dítkem Infinite Quintetu, do něhož čtyři „mlaďoši“ pozvali zkušenějšího kontrabasistu Petra Dvorského, jenž se nikdy nerozpakoval před ohledáváním nových terénů. A o to bezpochyby jde trumpetistovi Miroslavu Hloucalovi, saxofonistovi Petru Kalfusovi, pianistovi Viliamu Bérešovi a bubeníku Martinu Novákovi. Jejich prostředky jsou ryze jazzové, vztahující se k postcoltraneovskému směřování. Muzika v klasickém kvintetním obsazení zachovává značný prostor pro improvizace, které se nenápadně prolínají s pevně vypsanými pasážemi trubky a alt- i sopránsaxofonu. Ty zase korespondují se základními tématy a vynalézavými figurami rytmiky. Kdo zatím nezaznamenal, že se v Hloucalovi zjevil po delší době brilantní český trumpetista, navíc autorsky plodný, bude Speak Slowly zaskočen. Suverénnímu hráči ovšem kolegové zdaleka jen nesekundují a kapelu je třeba brát coby rovnocenný kolektiv. Pevné a zároveň pružné, aranžérsky domyšlené spodky nahrávek tvoří se sólovými plochami nedělitelnou jednotu.
Zcela odjinud jde na věc vyhledávaný kontrabasista Tomáš Liška, který vytvořil desku Invisible World s kytaristou Davidem Dorůžkou a italským hráčem na bandoneon jménem Daniele Di Bonaventura. Při jejím poslechu si člověk připomene, jak si před čtvrtstoletím říkal nad Pat Metheny Group, že k tomuhle by měl někdo natočit film. V Liškově případě lze dodat: anebo vytvořit divadelní představení.
On sám je přitom stažený do pozadí a jeho skladbami, prodchnutými latinským duchem, hravě bloumají spoluhráči (plus zpěvačka Marta Topferová v Tierra de mis padres). Dorůžka, tentokrát téměř výhradně akustický, ukazuje, jak mu takové křehké atmosféry vyhovují, a Bonaventura je v nich jako doma. Deset Liškových věcí má silné melodie, kolem nichž mohou hráči kroužit jako ptáci ve větrných vírech, občas křídly výrazně zamávají, jindy jen elegantně plachtí. Může to vypadat, jako by na nosná témata trio uvolněně improvizovalo, tak lehce muzika působí. Jde jen o zdání, ale právě v tom je značné kouzlo překvapivé desky…
Lubomír Dorůžka – iDnes.cz
Písničky latinského koloritu: povedený debut jazzového basisty Lišky
3. prosince 2009
Invisible world, neviditelný svět, je prý něco, co každý z nás nosí v sobě. To tvrdí Tomáš Liška (1979), basista ověnčený tituly z mezinárodní soutěže ve španělském Getxo a na mezinárodním workshopu v polském Lesznu.
Kromě toho koncertoval v Bulharsku, ve Francii, v Itálii, Belgii, Rusku, v Jihoafrické republice, Maroku, ve Španělsku, v Německu či Rakousku. Doma spolupracoval například se zpěvačkou Yvonne Sanchezovou, s kytaristou a komponistou Rudym Linkou, se zpěvačkou Janou Koubkovou, s klavíristou Najponkem nebo se skupinou Points. Až dosud však nestál v čele vlastního souboru. Díky albu Invisible World – vyšlo pod hlavičkou Tomáš Liška Trio u firmy Animal Music – to již neplatí.
Ta nahrávka nadto je Liškovou autorskou premiérou. Album zaplňuje deset jeho vlastních skladeb. Jako partnery pro interpretaci si vybral kytaristu Davida Dorůžku (1980), v jehož triu rovněž hraje, a italského bandoneonistu (pozn. red. – bandoneon je druh knoflíkové tahací harmoniky) Danielleho di Bonaventuru (1966). Na toho narazil na albu kontrabasisty Miroslava Vitouše a poznal jej coby zkušeného hráče, vzdělaného v klasice a otevřeného nejrůznějším žánrům. Poslal mu demonahrávku, natočenou doma v duetu s Davidem Dorůžkou (pozn. red. – vnuk Lubomíra Dorůžky, autora této recenze). Bonaventurovy se zalíbila osobitá kombinace kontrabasu a klasické, výlučně akustické, kytary a přijel k nahrávání.
Paleta nálad:
Liškovy skladby mají charakter melodicky výrazných písniček mírně latinského koloritu. Pozoruhodné je však především jejich zpracování. Na tuzemských nahrávkách není často ke slyšení tak dokonalé, a přitom hravé a vynalézavé prostupování tří hlasů. Liškův kontrabas přejímá motivy Bonaventurova bandoneonu a rozvádí je dále, kytara to všechno spojuje a vybavuje každou nahrávku plynulostí a soudržností. Album má jednotný zvuk i náladu, ale jednotlivé skladby jsou dostatečně odlišné.
Tempa se střídají: mezi pomalejší Bonami a Alegria en masca s dokonalým střídáním sólových vstupů je v úvodu zasazena poněkud vzrušenější Colour For You. Následující Silent Talking otevírá dramatičtější vstup sólového kontrabasu, který nastolí náladu tajuplné otázky. Nejrozsáhlejší, sedmiminutová Nihemiah je sice klidnější v náladě, avšak vybuzenější v intenzitě vstupní zvukové roviny. Ke skladbě Tierra de mis padres si napsala španělský text Marta Töpferová, zpěvačka českého původu, která žije v USA; na albu tvoří jedinou zpívanou nahrávku a vzrušený latinský charakter je zde nejvýraznější. Strade deserte a Praga, jediná skladba Bonaventurova, je kratičké sólo nedoprovázeného bandoneonu, které pěkně vystihuje náladu nočních opuštěných ulic. Forever Lost z pera Davida Dorůžky je jazzová balada s náladou, dnes už příznačnou pro svého autora a se závěrem sólového bandoneonu. Long Time Ago je duet kontrabasu a kytary. Závěrečná Etheric Moments má svým charakterem – s častými pomlkami a zastávkami v zadumaném sledu – asi nejblíže k typické poetice proslulé mnichovské nahrávací společnosti ECM.
Debut Tomáše Lišky ve funkci „“šéfa““ i skladatele se prostě vydařil a přiřadil ho k nejvýraznějším tuzemským zástupcům jeho jazzové generace.
Tony Emmerson – Prague Jazz Sunday, November 29, 2009
There are many new, younger artists currently making music on the Czech jazz scene, including bass player Tomáš Liška. He’s a busy guy, appearing on recordings by the likes of Matej Benko, Nika Diamant and Radek Krampl. He also plays live alongside Lenka Dusilová in the Eternal Seekers, and with award-winning quartet Points. Now he has a solo album out, Invisible World, and it is something rather different. Invisible World was recorded with a trio of Liška on bass, David Dorůžka on (mainly acoustic) guitars and Daniele di Bonaventura on bandoneón.
To save you all a trip to Wikipedia, the bandoneón is a concertina-type instrument, invented in Germany but now associated with Argentinian dance bands. There are some additional contributions – Marta Topferova sings on one track and Tomáš Reindl plays percussion on two – but apart from that it is just the three of them making music together. What they have created with Invisible World is an intricate and intimate album. The studio-recorded tracks have a live feel about them, but it is the feel of a fireside or a chamber concert rather than one played in a large hall. It is mellow and poignant, blending jazz with touches of folk, country and tango. Each note is played to be heard, not lost in a solid structure of sound. It’s a contemplative album, with spacey arrangements that allow the music to breathe.
The first track, “Bonami” (T. Liška), gives a clear idea of what this album is about. Acoustic guitar picks at a clear, Latin-tinged melody, Liška plays tight and syncopated melodic bass, and di Bonaventura adds the drawl of bandoneón, occasionally running in unison with Dorůžka and occasionally taking the lead. The acoustically sensitive recording conveys the impression of music being created at close quarters: a clear sense of fingers pulling on strings and hitting buttons. Liška is a strong presence on the album, occasionally going for the burn with a solo but mostly leading from the back. He’s always working there, throwing in interesting patterns and tones, never settling for being pedestrian.
The lack of a drummer means that it is often his work that keeps the beat and suggests structure. It also means that there is more space from him to manoeuvre as a one-man rhythm section, and so he can stretch out comfortably without being intrusive or clashing with anyone else at the low end. It is his bass patterns that keep driving things forward, emerging to provide extra emphasis and withdrawing when not required. It was a brave decision by the bassist to record like this, rather than with a conventional Trio or Quartet, but he handles it with style and maturity. “Alegría en masca” (T. Liška) and “Silent Talking” (T. Liška) both feature Tomáš Reindl on tabla and udu, lending them even more of a „“world music““ feel.
The former is a legato slice of yearning, and the use of sweet and simple electric guitar as well as percussion gives it a bigger band feel. The latter begins slower and simpler, very bass driven, with the other instruments echoing and complimenting the thick, twangy notes before rising up in elegant ensemble playing.
It is not all slow stuff on this album: “Nihemiah” (T. Liška) lifts the pace, and “Strade deserte a Praga” (D. di Bonaventura) is a brief (1:11) shimmering interlude. “River Way” (T. Liška) rolls along like its name suggests, and again features some good interplay between acoustic guitar and bandoneón. This device, rarely found on a a Czech jazz album, works as a lead instrument as well as being able to provide sharp chordal accompaniment and elongated washes of sound.
“Tierra de mis padres” (“The Land of my Parents”, T. Liška / M.Topferova) is complemented by brooding, breathy Spanish vocals from Marta Topferova. It reeks of Latin tragedy and the call of destiny: longing, sunsets, regrets, returning to home to die, the usual sort of stuff.
“Etheric Moments I.” (T. Liška) is the longest track and it brings the album to a fitting conclusion. It contains the same mix of sadness and celebration that permeates the whole recording. There are shifts in mood and theme, sometimes rich and sometimes sparse, sometimes gentle and sometimes dissonant, and it is perhaps the most musically challenging piece in this collection. The big-finish cliché is eschewed, the final bow consciously understated In some respects this album is not what you would expect from a Czech jazz musician. Invisible World sounds more influenced by South America than by Central Europe, and while it contains strong jazz elements it not the most straightforward album to classify.
It is pleasant music to have on in the background without offending anyone, but with close listening the fine details of craftsmanship make themselves known. Invisible World is also interesting, innovative, technically superior, and a satisfying listen. In that respect it is exactly what you would expect from a Czech jazz musician. For his début album Tomáš Liška has not taken the safe option. I, for one, like that. http://praguejazz.blogspot.com/2009/11/cd-review-invisible-world.html